Browsing Category

Bali

Asie Bali

Expedice na Jávu aneb výprava za nejkrásnějšími sopkami světa

V prosinci jsme byli pozváni Indotravelteamem se zúčastnit jedné z jejich výprav na Jávu. Konkrétně na sopky Mount Ijen a Mount Bromo, které se řadí mezi 10 nejkrásnějších sopek světa. Tyto sopky jsem znala ještě dříve, než jsem znala nějaké Bali, proto tato nabídka byl splněný sen, neváhali jsme a jeli!

Výprava zahrnovala veškerou dopravu, průvodce, vybavení, nocleh, jídlo, zkrátka vše, abyste si mohli užít celý zážitek, aniž byste museli cokoli plánovat nebo zjišťovat.

Nejprve jsme vyrazili na Mount Ijen, což je aktivní sopka s nadmořskou výškou 2799 m.n.m. nacházející se na Východní Jávě. Uprostřed sopky leží tyrkysově modré kráterové jezero. Nenechte se ale zmást krásnou barvou, rozhodně do něj nesahejte, svou šíří patří mezi největší kyselé jezero na světě a také je jedno z nejkyselejších. PH jezerní vody zde dosahuje 0,1-0,5.

Odpoledne 4.prosince. jsme měli sraz na předem domluveném místě v Seminyaku, Bali, následně jsme jeli vyzvednout zbytek výpravy do Ubudu a dále pokračovali na sever a západ do přístavu Gilimanuk, kde jsme se ihned nalodili na trajekt i s autem a během cca 40min dorazili na pevninu Jávy. Po další asi hodině cesty jsme konečně kolem půl 2 ráno dorazili do basecampu, odkud se vyráží na sopku. Snažili jsme se trochu prospat a v půl 4 jsme si začali rozebírat vybavení (rukavice, baterku, dýchací masky, případně teplejší bundy).

První asi půl hodina cesty byla spíš taková procházka do kopce, poté začal být kopec více strmý a už jsme začínali cítit síru. Po té daleké cestě, únavě, při této nadmořské výšce, úplné tmě a síře ve vzduchu jsem začínala cítit, jak se mi motá hlava a bylo mi lehce na omdlení. V některých častech jsem myslela, že to snad ani nedojdu, jak mi bylo nevolno. Po asi hodině cesty jsme konečně dorazili na vrchol, byla stále tma, takže nic nebylo vidět. Čekal nás další cca 45min sestup dolů do kráteru k jezeru, kde je možné vidět unikátní modrý plamen! Za tmy totiž oxidující síra svítí modře. Plameny zde dosahují až 5 m, je to největší plocha s modrým plamenem na světě!

Dole jsme už museli mít nasazené masky, protože přes smradlavý plyn síry se nedalo téměř dýchat, foukal dost vítr, tak nám to každou chvíli fouklo i do očí a šíleně to štípalo, doporučuji zavřit vždy oči, když uvidíte, že se plyn obrací vaším směrem. Díky našemu průvodci, který vyhodnotil vítr tak silný, že by nebylo bezpečné chodit až dolů k jezeru, jsme to obrátili a vydali se zpět na vrchol, abychom stihli východ Slunce.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou můžete mimo jiné spatřit i dělníky, kteří zde těží síru a nosejí ji pak v bambusových nosítkách přes rameno nahoru. Nemají žádné respirátory, chodí v žábkách či holinkách. Denně se takto otočí nahoru a dolů 2-3x a přenesou tak 200-300 kg síry. Následně je čeká ještě cca 3km cesta dolů z hory, která je velmi strmá a s takovým  nákladem to není sranda jet dolů. Pracují 6 dnů v týdnu a vydělají si pouze 300-450 Kč denně. Takže až si zase budete někdy stěžovat na práci (stejně jako občas já), vzpomeňte si na tyto chudáky, tito chlapi pracují v jedněch z nejdrsnějších podmínek světa!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Cestou dolů jsme pak viděli nádherné výhledy na ostatní hory a krajinu, vycházející Slunce nás alespoň zahřálo, takže cesta dolů byla už příjemná. Dole na nás čekala už snídaně v místním warungu, což bylo velice příjemné. Nasytili jsme naše hladové žaludky a vydali se na několikahodinou cestu autem do další destinace – Mount Bromoaktivní sopky vysoké 2329  m.n.m.

V pozdějších odpoledních hodinách jsme dorazili do vesničky Cemoro Lawang, kde jsme měli  dohodlý nocleh. Od domu byl krásný výhled na sopky, v noci jsme slyšeli hřmění a aktivitu sopek.

Kolem 3h ráno jsme vstávali a vyráželi autem na vyhlídku King Kong Hill, odkud jsme pozorovali výcházející Slunce za sopkami. ,,Bohužel” bylo toho ráno hodně pod mrakem, takže sopky jsme téměř neviděli, ale podívaná to byla i tak krásná. Vše se zbarvilo postupně ze žluté, přes fialovou do růžova a v dáli jsme v mracích pozorovali bouřku s blesky. Teplota byla okolo nuly, takže doporučuji se pořádně obléknout (čepici i rukavice), na vyhlídce je opravdu zima při čekání na východ.   

Následně jsme pokračovali jeepem k úpatí hory Bromo. Když vystoupíte na parkovišti, bude vás zde nahánět několik desítek místních, že vás dovezou ke schodům vedoucím na vrchol na koni, prosím vás nevyužívejte tuto možnost, za prvé cesta je téměř po rovině, je to naopak hezká procházka, a za druhé ty koně se tam denně otočí buhví kolikrát, aby vezli líné turisty, část cesty je dost krkolomná, tedy mohou si zde třeba zlomit nohu, pokud špatně šlápnou a ještě k tomu, někteří z nich jsou snad ještě hříbata!

  

Dále vás čeká vyjít několik desítek schodů a jste na vrcholu.

Zde ve většině případů nepotřebujete respirátor, ale je to na vás, záleží také, jak moc bude foukat vítr a jak moc se bude kouřit z kráteru. Po kráteru se můžete projít dokola. Upozorňuji ale, že to není pro každého, v některých částech je pěšinka velmi úzká, strmá či kluzká. Z jedné strany je sráz z hory dolů a z druhé hlubiny kráteru, veřte mi, že ani na jednu stranu spadnout nechcete 🙂 My jsme ale měli našeho průvodce, který věděl, kde je to bezpečné a kde už ne, kráter jsme tedy  skoro celý obešli.

Je neskutečné koukat se do samého nitra země, kde to vše vře, kouří, taková síla! Sopka vybuchla naposledy v roce 2016 a momentálně má další erupce.

Po výšlapu jsme si dali vydatnou snídani a vydali se na téměř 12h cestu zpět na Bali. Byl to pro nás neskutečný zážitek a mohu to všem doporučit! Tento výlet si můžete buď naplánovat sami, není podmínka mít průvodce, ale je to lepší a určitě bych ráda doporučila profesionální Indotravelteam, který má zkušené průvodce, kteří vám rádi povědí vše o těchto sopkách a provedou vás bezpečně všude, kde to půjde!